|
|
|
|
|
|||
Stránka věnovaná fotočlánkům o toulkách po zemích českých |
|||||||
|
Ivan Anderle - PŘES BLANÍK DO VOŽICE vydáno: 18.11.2013 web autora Máme to ale hezký místopis. Nejen že je u nás plno krásných českých názvů obcí jako třeba Kozojedy, Dobřemilice, Puchverk, Vojetice, Kalenice, Rozpáralka, Nevděk, Struhadlo, Kozomín, Hlaďsebe, Valcha, Třískolupy, Nahý Újezdec, Držkov, Řitka atd. ale naši předkové si též libovali v přidávání různých přídavných jmen k názvům. Vezměme si třeba přídavné jméno malý a hned tu máme Malý Bor, Malý Beranov, Malé Dářko, Malá Strana, Malá Skála, Malý Újezd ale i sousední menší kopce vedle těch velkých dostávaly přídavná jména jako Malý Ještěd, Malý Špičák, Malý Bezděz a nebo Malý Blaník. No a o ten Malý Blaník, o ten mně jde. Myslím že každý Čech zná Blaník. Někteří tam byli osobně, jiní ho znají podle pověsti o spících rytířích a další zas podle symfonické básně od Smetany, ale jen Jano Plaček ho zná od vojny. Naše osádka Tatry 805 dostala v rámci vojenského cvičení rozkaz dojet z kasáren v Táboře na Blaník a tam urychleně zbudovat spojení. Jano Plaček byl z Těšínska a byl desátník a blb. Jakožto velitel vozu měl i mapu a velel kudy jet. Po osmi hodinách jízdy jsme zůstali stát bez paliva v Mohelnici na náměstí. Ten trouba rozuměl, že máme jet na Baník. Což si přebral tak, že nás navigoval rovnou na Bazaly ke stadionu Baníku Ostrava. Zajímavé je, že to v tom obrovském vojenském bordelu, které cvičení s názvem „Štít“ bylo, zůstala tato naše malá navigační epizoda, zcela nepovšimnuta a týden nás nikdo nehledal a ani nepotřeboval. Vraťme se ale k Blaníku. Pokud zvolíte cestu od severu, tak hned kousek za Vlašimí přímo u silnice je velice hezká stavbička. Nevím zda to nazvat sloupem, rozcestníkem, čí kapličkou, ale šmolková barva činní tuto architektonickou drobnost opravdu nepřehlédnutelnou. Necelý kilometr nad Louňovicemi pod sedlem mezi Velkým a Malým Blaníkem je parkoviště. Odtud je to jen pár minut k rozhledně na vrcholu Velkého Blaníku. Až se dostatečně pokocháte krásným pohledem na českou krajinu, vraťte se k autu, snězte sváču, zapijte třeba dobrým vínem a vydejte se na Malý Blaník. Cesta nahoru vede krásným bukovým lesem, kde i v horký letní den je příjemný chládek, a tak jste nahoře co by dup. Zřícenina kaple sv. Máří Magdaleny je přesně v tom stavu, kdy si ještě podle rozpadajících se zdí umíte velmi dobře představit, jak stavba vypadala v době své slávy. Na rozdíl od Velkého Blaníku, kde je vrchol kopce více méně špičkou, zde se jedná o protáhlý 300 m dlouhý hřeben, který stojí za to si celý projít. V rozhledu sice brání husté zalesnění, ale i tak je procházka mezi černými kamennými kupami zajímavá. Z Louňovic pokračujte stále jižním směrem proti proudu Blanice a za chvíli (15km) jste v Mladé Vožici. Na návrší dominuje městečku i okolí hezký kostelík Nanebevzetí Panny Marie a pokud vám ještě zbude čas, síla a chuť navštivte nedalekou zříceninu hradu Šelmberk ... |
 |
| modrá je dobrá - Kousek za Vlašimí přímo u silnice je velice hezká stavbička. Myslím že druhou, takto pěkně barevně šmolkovou, široko daleko nenajdete ... |
 |
| cíl na dohled - Cesta nahoru vede krásným bukovým lesem, kde i v horký letní den je příjemný chládek ... |
 |
| střecha s nebesy - Zřícenina kaple sv. Máří Magdaleny je přesně v tom stavu, kdy si ještě podle rozpadajících se zdí umíte velmi dobře představit, jak stavba vypadala v době své slávy ... |
 |
| věčné světlo - Paprsek světla vykoukl přesně tam, kde jsem potřeboval a už není ani co dodat. Snad jen že člověk tam musí být ve správnou chvíli. Ovšem která chvíle je ta správná? Každé místo má tu svojí správnou chvíli jindy. Proto má fotograf někdy štěstí a může potkat správných chvil několik za den, a jindy zas ... |
 |
| cesta rudým mořem - Pokračujte stále jižním směrem proti proudu Blanice ... |
 |
| dominanta kraje - Mladé Vožici a celému okolí dominuje z návrší hezký kostelík Nanebevzetí Panny Marie. Jeho silueta vynikne však pouze v zimě ... |
 |
| dvaatřicet listů od Marie - Kaple Nanebevzetí Panny Marie je celkem pěkně opravená a v zimním období, kdy není skryta hradbou zelených stromů, svítí daleko do kraje svou bělostí. Široké schodiště, vytočené k západu má přesně 32 stupňů. Paní co šla okolo s pejskem neidentifikovatelného druhu mě prozradila, že schodů mělo být původně 30, ale stavitel prý byl karbaník a tak snížil jejich výšku, aby jich tam natlačil 32 stejně jako listů karet, co se jim říkáme mariášky. No a když pak vyhrál nad místním rychtářem v hospodě jeho pole, tak se chlubil, že má požehnané karty od Panny Marie. Ovšem jak to tak chodí, najednou ho odvedli někam na vojnu a od té chvíle ho už nikdo neviděl. Tak tak, obírat vrchnost, to se ani dneska nevyplácí ... |
 |
| dále od hradu dále - Z hradu Šelmberku toho moc nezůstalo. Dominantou tak zůstává 26 metrů vysoká hlavní věž, která byla opravena a z níž se návštěvníkovi nabízí daleký výhled do okolí. Výraznější jsou ještě zříceniny renesančního traktu a obvodové hradby. Ze starého paláce se dochovaly pouze základy se sklepeními a předhradí zaniklo úplně ... |
 |
| pohled z věže - Kousek od hradu je s citem opravená budova která vypadá jako myslivna. Je to ale klasicistní zámeček, který nechal vystavět kolem roku 1801 Leopold I. Kuenburg. Dnes tam sídlí jakýsi Spolek rukodílných prací. V pozadí vykukuje Mladá Vožice i s kaplí Nanebevzetí ... |
|
|
|
|
|